Paradox boje s odpady

V posledních měsících se v čínských médiích objevují překvapivé zprávy: země, která investovala miliardy do spaloven a energetického využití odpadu, nyní zápasí s nedostatkem odpadu, který by mohla spalovat. Spalovny vyčkávají, některé kvůli nedostatku materiálu musejí vypnout části svých zařízení, jinde dokonce „vykopávají“ odpad ze skládek, aby získaly palivo.

Jak k tomu došlo: příčiny nedostatku odpadu

1. Nadkapacita spaloven

V průběhu posledního desetiletí Čína masivně budovala zařízení na energetické využití odpadu (waste-to-energy). Dnes má přes 1 000 takových zařízení, což podle některých zdrojů představuje více než polovinu celosvětové kapacity.  V roce 2022 byla navržená kapacita zpracování odpadu asi 333 milionů tun, ale reálný objem sesbíraného domácího odpadu byl za tu dobu asi 311 milionů tun.  Už tehdy tedy kapacita „přerůstala“ množství dostupného paliva, a situace se od té doby dramaticky prohloubila.

2. Klesající produkce odpadu

Hlavní faktory, které přispívají ke snižování množství odpadu vhodného ke spalování, jsou:

• Pokles populace a zpomalování ekonomiky – méně spotřeby, méně odpadu jako vedlejší produkt spotřeby. 
• Zlepšování třídění odpadu – přísnější regulace od roku 2017 postupně vedou k tomu, že méně „směsného“ odpadu jde přímo ke spalovnám. 
• Restrukturalizace spotřebního chování – ekologičtější životní styl, redukce odpadu, lepší recyklace.

Ve městech s povinným tříděním (např. Šanghaj) se ukazuje, že část odpadu, který by dříve šel ke spalování, je nyní zpracován jinak, a některé spalovny musejí omezit provoz. 

3. Institucionální a ekonomické tlaky

Provozovatelé spaloven uvádějí, že kvůli nedostatku paliva klesá jejich ziskovost. Některá zařízení byla odstavená „celý rok“ nebo alespoň po velkou část roku.  V krajních případech musejí platit zprostředkovatelům, aby získali odpad, nebo dokonce vyhrabávat staré skládky. 

Ministerstvo životního prostředí Číny uvádí, že spalovny v roce 2024 vyprodukovaly 13 milionů tun popílku a v předchozích letech 63 milionů tun výluhů (tekutých odpadních vod vznikajících v procesech spalování).  Pouze asi 15 % popílku se využije (například v stavebnictví).  Množství emisí i dalších odpadních produktů navíc rostlo od roku 2020. 

Důsledky a dilemata

Pro provozovatele zařízení

Nedostatek „paliva“ znamená, že spalovny nemohou efektivně fungovat, což ohrožuje jejich ekonomickou udržitelnost. Některé části zařízení jsou odstaveny, některé podniky přecházejí k jiným typům odpadů (např. průmyslový, stavební). 

Pro životní prostředí

Na jedné straně — omezený provoz spaloven snižuje množství emisí karcinogenních látek, těžkých kovů či výluhů uvolňovaných do okolí.  Na druhé straně spalovny pomáhají snižovat emise metanu, které by uvolňovaly skládkované odpady, a tím mohou přispívat ke snižování skleníkových plynů. 

Existuje také riziko nelegálního těžení skládek (vykrádání odpadů), které může mít negativní vliv na životní prostředí i veřejné zdraví. 

Strategické a politické otázky

• Jak sladit záměr mít kapacity spaloven s realitou klesajícího množství odpadu?
• Jakým způsobem regulovat, zda budovat nová zařízení či přesměrovat investice do recyklace, kompostování a oběhového využití surovin?
• Jak dále zlepšit technologii spalování, odstraňování emisí a zpracování popílku a výluhů?

Ministerstvo už naznačuje, že sektor dosáhl svého vrcholu a že tempo výstavby nových zařízení se zpomalí. “Do budoucna budou vylepšovány technologie pro zpracování popílku a výluhů.”

Lekce pro ostatní: co se může Evropa a další regiony od Číny naučit?

Rovnováha mezi spalováním a recyklací
Masivní výstavba spaloven bez dostatečné kapacity pro třídění a recyklaci může vést k obdobnému paradoxu. Evropa může čerpat z čínské zkušenosti, že spalování musí být jen součástí širší strategie nakládání s odpady, ne jejím dominantním pilířem.

Predikce vývoje odpadu
Demografické změny, změny spotřebního chování a regulační tlaky mohou výrazně ovlivnit množství „paliva“ pro spalovny. Strategie by měla být flexibilní a přizpůsobitelná.

Investice do technologií pro čištění a zpracování popílku a výluhů
Jde o slabé místo celého systému – je nutné co nejlépe využít cenné suroviny a zároveň bezpečně odstranit škodlivé látky.

Udržitelnost a resilienční modely
V budoucnu může být klíčové zaměřit se spíše na oběhové využití materiálů, minimalizaci tvorby odpadu a decentralizovaná řešení (kompostování, biologické zpracování) než spoléhat výhradně na spalování.

Závěr

Čína nyní prožívá poněkud paradoxní situaci: technologie, které byly vybudovány, aby řešily problém nadbytku odpadu, se ocitají bez dostatku „paliva“. Tento vývoj zdůrazňuje, že udržitelný systém nakládání s odpady musí být holistický — musí kombinovat sběr, třídění, recyklaci a zpracování zbytků (včetně spalování) tak, aby byly jednotlivé složky v rovnováze.