Od ledna 2025 musí všechny české obce zajistit svým občanům možnost odděleného sběru textilu. Cílem je omezit množství textilu končícího ve směsném odpadu a podpořit jeho opětovné využití či recyklaci. Praxe však ukazuje, že zavedení této povinnosti přineslo řadu problémů, se kterými se nyní potýkají obce, svozové společnosti i zpracovatelé textilního odpadu.

Textilu přibývá, recyklace zaostává

Spotřeba textilu dlouhodobě roste. Fenomén rychlé módy vede k tomu, že lidé nakupují více oblečení než kdykoliv v minulosti a zároveň jej kratší dobu používají. Podle údajů Ministerstva životního prostředí vzniká v České republice každoročně přibližně 170 až 180 tisíc tun textilního odpadu, zatímco vytříděno je zhruba jen 39 tisíc tun. Samotný textil přitom tvoří až 3 až 4 % obsahu směsného komunálního odpadu, což představuje přibližně 75 tisíc tun ročně, které končí ve spalovnách nebo na skládkách.

Problémem však není pouze sběr, ale především následné využití. Česká republika ani většina Evropy zatím nemá dostatečné kapacity pro recyklaci textilu. Velká část vytříděného materiálu proto nenachází další uplatnění a jeho zpracování je ekonomicky náročné.

Povinný sběr textilu: co se změnilo?

Nová legislativa ukládá obcím povinnost vytvořit místo, kde mohou občané textilní odpad odevzdávat. Může jít o specializované kontejnery, sběrné dvory, pytlový sběr nebo jiný systém odpovídající místním podmínkám.

Na první pohled jde o logický krok směrem k cirkulární ekonomice. Problém však spočívá v tom, že povinnost sběru byla zavedena rychleji než infrastruktura pro následné zpracování. Mnoho obcí tak dnes sbírá výrazně více textilu, než je trh schopen efektivně využít.

Obce platí více, kontejnery přetékají

Zatímco dříve byly kontejnery na textil často provozovány bez nákladů pro obce nebo dokonce přinášely drobné příjmy, po zavedení povinného sběru se situace obrátila. Obce nyní musí hradit svoz, evidenci i další administrativní povinnosti. Náklady na provoz systému v mnoha případech vzrostly několikanásobně.

Současně dochází k přeplňování kontejnerů. Svozové společnosti upozorňují na rostoucí objemy sesbíraného materiálu a nedostatek odběratelů. Některé obce dokonce hlásí, že svoz textilu je dražší než nakládání se směsným komunálním odpadem.

Tento problém potvrzují i média a profesní organizace, které upozorňují na rostoucí finanční zátěž samospráv a nejistotu ohledně dalšího využití sesbíraného textilu.

Předseda SMS ČR Petr Halada situaci popsal velmi otevřeně: „Starostové vnímají aktuální nastavení povinného sběru vyhozeného textilu jako nehotové, nefinancované a systémově nefunkční opatření, jehož náklady jsou přeneseny téměř výhradně na samosprávy.“ 

Podobné zkušenosti zaznívají napříč republikou. Podle médií některé obce zaznamenaly zvýšení nákladů na jeden textilní kontejner z původních jednotek tisíc korun ročně až na 5 000 až 15 000 Kč ročně, v některých případech i více.

Co do kontejnerů skutečně patří?

Jedním z hlavních problémů je nesprávné třídění. Lidé často házejí do textilních kontejnerů mokré, znečištěné nebo jinak nepoužitelné materiály, které komplikují další zpracování.

Do textilních kontejnerů zpravidla patří:

• použitelné oblečení,
• obuv v párech,
• bytový textil,
• kabelky a módní doplňky,
• ložní prádlo či ručníky.

Naopak by se do nich neměly dostávat:

• mokré nebo plesnivé textilie,
• silně znečištěné materiály,
• průmyslově kontaminovaný textil,
• směsný komunální odpad.

Kvalita vytříděného materiálu má zásadní vliv na jeho další využití. Čím čistší textil občané odevzdají, tím větší je šance na jeho opětovné použití nebo recyklaci.

Budoucnost: odpovědnost výrobců

Řešením současné situace má být zavedení systému rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR). Tento model je již známý například u obalů, elektrozařízení nebo baterií. Výrobci by se měli finančně podílet na sběru, třídění a recyklaci textilu uvedeného na trh.

Podle Ministerstva životního prostředí by právě tento systém mohl výrazně ulevit obcím, které nyní nesou většinu nákladů. Do té doby však budou samosprávy i odpadové firmy hledat způsoby, jak zvládnout rostoucí množství textilního odpadu ekonomicky i environmentálně udržitelným způsobem.

Jak může pomoci každý z nás?

Nejekologičtější textilní odpad je ten, který vůbec nevznikne. Vedle správného třídění je proto důležité zaměřit se také na prevenci:

• nakupovat kvalitnější a trvanlivější oblečení,
• využívat second handy,
• opravovat a upravovat oděvy,
• darovat funkční textil charitám nebo reuse centrům,
• recyklovat pouze skutečně dosloužilé textilie.

Přechod na cirkulární nakládání s textilem nebude jednoduchý. Přesto jde o krok, který může významně snížit množství odpadu a lépe využít cenné materiály, které dnes často zbytečně končí na skládkách nebo ve spalovnách.